Egypt - SOUSTŘEDĚNÍ REPREZENTACE ČR VE FREEDIVINGU – DAHAB 2014

28.8.2014 před odletem

Tentokrát to začíná všechno jinak. Odlet nám odložili asi o 12 hodin. Neletěli jsme z Prahy, ani z Brna či Bratislavy, nýbrž z polských Katovic. Jak je to daleko? - nevím. Kudy se tam jede? - nevím. Máme vůbec letenky? - nevím. Jediné co vím, že jedeme na Ostravu za Alčou, která to organizačně celé perfektně naplánovala. Co zůstalo stejné byla dálnice D1, i když na opačnou stranu.  A to byla chyba. Hned za Brnem jsme vletěli do kolony – před Vyškovem tři kamiony hrály berany, berany duc. Před Vyškovem!!! A my ještě nebyli ani u sjezdu na Rousínov. Z rádia hlásí zavřenou dálnici. Vendy chytá paniku a stres a vyzvání Alči a Morfovi, ať přebukují letadlo.

Po hodině a něco sjíždíme z dálnice na Rousínov a kličkujeme za hranicemi pravidel a bezpečnosti po okreskách až za Vyškov. Zde se napojujeme opět na dálnici. Podle propočtu času jsme ztratili veškeré rezervy, ale stihnout se to dá. Měníme trasu i logistiku setkání... A bingo, jsme opět ve hře! Marcel nás ještě testuje na pevné nervy a během společné cesty dvakrát mine odbočku či sjezd a musíme opět maličko kličkovat. Do toho nás uklidňuje povídáním o tom, jak vždycky přijde na letiště pozdě.

Na letišti – dobro došli – hurá! Tedy alespoň na chvilku – čeká nás další zážitek. Ještě nikdy jsem neslyšel tak formální argumentaci, proč nelze vzít monoploutev na palubu letadla. Jedna baba na gatu hladila prstem hranu laminátu na monoploutvi a říkala, že je ostrá a nebezpečná (No už vidím, jak probíhám s monikou letadlem, rozkopávám dveře pilotní kabiny a obratně a nečekaně s ní podřezávám prvního palubního důstojníka) a druhej borec tvrdí, že se monoploutve nevejdou do scanneru (cpal tam tři nejednou) a že nemohou prověřit obsah zavazadla. Když jsem se nabídl, že mu ukážu, jak tam jedna po druhé ohnuté krásně vklouznou, tak mě odháněl. Do toho nás začali vyvolávat rozhlasem. Vendy opět šílí, Alča je červená a lehce zadýchaná, Kačka nemá slov a já s Morfem už taky ne. Nakonec po konzultaci s nějakým šéfem zkontrolovali ploutve jednu po druhé ve scanneru a jako poslední pasažéry nás nechali běžet přes letištní plochu až k letadlu. Vítězství bylo naše!

Pak už všechno dobré, letadlo poloprázdné, spánek většinou na trojácích. Jo a na leišti v Sharmu jsme na chvíli nechali Morfa a Alču vklouznout do letištního kšeftíku koupit vodu. Vrátli se s tím, že voda není, tak vzali dvě láhve vína, lahvinku Bayleis a Beefeateru.

29.8.2014 den po příletu

V letadle se člověk moc nevyspí. Na hotel jsme dorazili před 6 hodinou ráno a udělali radost ubytovaným rekreantům zvučným drnčením zavazadlových koleček po dlažbě hotelových chodeb. Poté se osprchli a rychle zalehli. Dnešní den byl odpočinek, relaxace a příprava na trénink, v rámci které jsme si zajistili olova, bójky, lana a další potřebné vybavení. A budeme potřebovat i láhev s kyslíkem.

30.8.2014 první tréninkový den

Po včerejším důkladném naplánování rozpisu tréninku měl být v 7 hodin budíček, potom strečink a v 8 hodin první ranní statiky. Pokoj ve složení Kačka, Alča a Morfeus si jaksi nepřetočil hodinky na místní čas a přišli o fous (o hodinu) později a Morf mimo domluvené odchází pěšky na Blue Hole připravovat potápěcí lana a bójky – welcome to Egypt!

Nicméně s hloubkama se nemazlíme a hned první den jsme omrkli The Arch (a to dopoledne i odpoledne. Cítím, že nám bude scházet kyslík na recovery. Začínáme ho shánět usilovněji.

31.8.2014 druhý tréninkový den

Našim cílem jsou dílčí posuny výkonů jak ve STA tak v CWT. Na statice se nám to daří držet a přitom zkoušíme změny v přípravě a laborujeme s rozdýcháváním. U hloubek mezi maximálkami dopo i odpo drilujeme techniky zanoření, otočky, vynoření, rozdýchání, protokol... Jediná Ali neví v kolika metrech je neutrální a je jí to jedno… Opět jsme si prohlédli The Arch a dost se pohoupali, protože na Blue Hole byly nezvykle velké vlny. Na hotel odjíždíme v 18 hodin mezi posledními. Jsme dost unavení, ale s tréninkem spokojení. Kyslík pořád nic, už dvakrát měl být… Welcome to Egypt!

1.9.2014 třetí tréninkový den

Dodržujeme přidávání vteřin a metrů – toto není dovolená! Někteří se přibližují už třetí den svým osobákům. U statiky se posouváme po vteřinách, u hloubek spouštíme lano po 5 metrech na každý ponor. Kačka driluje techniku nose clip only, Morf nám bohužel kašle a to i po vodou (naposledy mě na uvolňovačce v 15 metrech překvapily divné zvuky – nebyly to velryby, ale Morfův kašel). Vendy posouvá hloubky a přitom bojuje se svojí hloubkoplachostí, Alča posouvá rutinérsky a mně je to jedno – co mi tam dají, to napadám. Příště už budou ponory ke třem minutám.

Konečně nám dovezl jeden bubáček láhev s kyslíkem! Super! Jenže ve špatném stavu a se špatným regulátorem, takže všechno znovu… Welcome to Egypt!

2. 9. 2014 čtvrtý den

Scházíme se v půl osmé u hotelového bazénu, protahujeme se a jdeme na ranní statiky. Jsme tady čtvrtý den a ženský team se pěkně sladil. Na statice dáváme stejné výkony v rozmezí deseti sekund. Valouš ladí techniku přípravy, což se mu vyplácí a krásně potahuje svou statiku. Dnešek je první volný den, kdy nejdeme potápět hloubky, takže u snídaně není žádný spěch a většina si užívá jinak zapovězenou kávu. Do tří máme odpočinek, ale debatujeme o dalším tréninku, radíme se o vyrovnávání, v jaké hloubce nabrat mouthfill, kdy zahájit free fall, zda potápět v jedničce trojce nebo v pětkovém neoprenu, kolik zátěže, zda má ponor optimální rychlost nebo je třeba přidat, také si opakujeme závodní pravidla, tady máme obrovskou výhodu, že Petr Vala je mezinárodní rozhodčí. Na odpoledne Ali domluvila 25 metrový bazén se slanou vodou, takže jdeme na dynamiky. Než jsme se stačili rozkoukat Vendy už otáčela 125 metrů. Valouš taky zatnul zuby a zaplaval víc, takže byl zachován klid v rodině. Morf se zase potrápil a dal si 20x75 metru .I když to měl být volný den jsme dost unaveni.

Středa 3. 9. 2014

Jako každý den i dnes začínáme před snídaní ranním strečinkem a statikou. Konečně máme k dispozici kyslík na regeneraci po hlubokých ponorech, takže vyrážíme na Blue Hole. Morf opět pro všechny připravuje dvě bójky na potápění a třetí s kyslíkem. Ostatní se oblékají do neoprenu a Vendy s Katkou si zalepují stržené rozmokvané puchýře od monoploutve. Ale nejsme žádné brambůrky, takže si s bolestivým syknutím oblékáme ploutve a jdeme zase na hloubku posunout své osobáky o metřík-dva. Někteří se přibližují ke svému maximu i po pěti metrech. I dnešní den byl náročný, ale ze svých výkonů máme obrovskou radost.

Pátek 5. 9. 2014

Bůh stvořil zemi za šest dnů, a sedmý odpočíval.
My ne !!!!
Hned ráno jsem slyšel z koupelny podezřelé zvuky. Co to tam holky spolu vyvádějí ? Zvědavost mi nedala dospat, a tak se vkrádám s kamerou za nima. No co vám budu povídat. Alča dokazovala Katce, že mouthfill vůbec nemusí zpátky do plic, a že to všichni umíme. Místo vzduchu však použila vodu. Důkazem budiž, že to Katka přežila, a neutopila se vestoje nad umyvadlem.

Po koupelnovém představení se mi dostavilo velmi silné podezření, že se do našich těl nenápadně vkrádá závodní forma. Vendy a Katka si dopoledne udělaly osobáčky ve statice, odpoledne si posunuly i hloubku. Ali je neprve odsejftila, a pak si spustila lajnu o dvacet metrů níže. Od svého osobáku je už jen v jednotkách metrů. Půl roku po porodu, jsou její výkony velkým překvapením i pro ni samotnou. Alfa samec Valouš to psychicky nevydržel, a povolil si lajnu ještě o tři metry níže než Ali, čímž si posunul Personal Best o metr. Mě nezbylo nic jiného, než do toho jít, a napral jsem to o 40 cm níž, než byl můj dosavadní nejhlubší životní úspěch. ( Kdyby to šlo takhle stále dál, tak se snad vynoříme v Austrálii  ). Na alfa samce ztrácím pět metrů, ale to je vlastně dobře, protože se nemusím zdržovat s odháněním egyptských fanynek.

Málem bych zapomněl, že mimo šesti dnešních osobáčků v závodních disciplínách, si Valouš střihnul nejdelší přípravný ponor, v délce čtyři minuty.

Den jsme zakončili společnou večeří v Egyptském stylu u spřáteleného freedivera. Unavení, ale s pocitem dobře vykonané práce pro naše fanoušky, usínáme, jako by nás do Blue hole hodil.

Sobota 6. 9. 2014

Není známo co dělal bůh osmý den, ale určitě se od rána nezabýval statikou.
My ano !!!
Jak může někdo milovat statiku!!! A ještě k tomu ráno!!! To jsem si to vybral sport. Jsem si myslel, že u toho nebudu muset nic dělat, ani myslet, a to mi vždycky šlo.
Omyl.
To je furt: bojuj, uvolni ramena, dej tu ruku zpátky, to nic není, to je jen CO2, statika musí bolet, uvolni ten krk, ještě tři minuty a máš šestku atd...
Jelikož nejsem přívrženec markýze de Sade, balím to po první přípravné s poukazem že u mě ještě neproběhly potřebné fyziologické procesy.

Ostatní už mají po výkonu a jdou snídat. Já nestíhám, valím na blučko dělat kamerové zkoušky. Připevňuji kameru na bottom plate a pouštím pod Arch do 60m, což by měla kamera dle návodu vydržet. Jeden zkušební ponor, pak vytahuju kameru zpět, a valím na hotel nadržený na výsledek.
https://www.youtube.com/watch?v=m15bDiwx_kY&feature=em-upload_owner

Chvíli po mém návratu nás pro změnu čekala statika. Valouš se kousl, a pořádně potáhl, ostatní standardně výborně, jen Alča se trápila.
Pak už jen večeře, diskuzní kroužek a spánek po zaslouženém dni volna.

Po celodenním tréninku ještě zbývají síly na blbinky :-)) Vendula Strachotová, Petr Vala, Kateřina Šuranská, Mirek Ševčík a Alena Konečná